Úzkost z pohledu daseinsanalýzy a fenomenologie
Daseinsanalýza a fenomenologie nabízejí odlišný pohled na úzkost než medicínská nebo kognitivně-behaviorální psychologie. Namísto považování úzkosti za biologický nebo behaviorální problém ji chápou jako existenciální fenomén související s bytím člověka ve světě. Úzkost jako existenciální zkušenost – není jen patologická, ale též přirozená součást našeho bytí, která ukazuje na křehkost naší existence, naši konečnost a také možnosti volby. Úzkost může vznikat, když se člověk odcizuje sobě samému, žije v nesouladu se svou přirozeností a vyhýbá se konfrontaci s vlastními možnostmi. Může být též spojena se strachem z neznáma a nejistoty, pokud člověk tuto realitu popírá nebo potlačuje. Člověk trpící úzkostmi zakouší svět jako nejistý, hrozivý nebo neznámý. I běžné situace mohou být prožívány jako potenciálně nebezpečné.
Vše zmíněné vede k přehnané bdělosti, zvýšené pozornosti na nebezpečí, což omezuje svobodu jednání. Dochází ke změně vztahu k vlastnímu tělu – tělo není prožíváno jako naše přirozená součást, ale jako zdroj napětí (např. panické ataky, hyperventilace). Úzkost je orientována na budoucnost – svět je vnímán jako místo nepředvídatelných hrozeb. To kontrastuje s depresí, která je více spojena s minulostí.
Jak je možné situaci řešit?
Daseinsanalytická terapie se zaměřuje na porozumění vlastní úzkosti jako subjektivní zkušenosti, změně vztahu k ní a hledání nových způsobů bytí-ve-světě, nikoli jen na její potlačení. Cílem není odstranit úzkost, ale porozumět jí jako výzvě k autentičtějšímu bytí a obnovit schopnost jedince otevřít se světu a hlouběji porozumět vlastnímu bytí.
Dalšími možnostmi řešení dlouhodobé úzkosti jsou kromě psychoterapie také relaxační techniky, metody mindfulness, techniky aktivní imaginace, arteterapie nebo fyzická aktivita. V případě panických atak, generalizované úzkostné poruchy též léčba psychofarmaky.
